Dřevo a výrobky ze dřeva
Syn porazil ořezal 25 let starou révu vinnou (rekonstruuuuje dům) - tady jsou z jejího dřeva knoflíky a "oblázek" 
tuhle kolíbku dělal pro mé děti ještě táta - od roku 1980 odkolíbala moc miminek mých dětí i našich přátel.
Mísa je z české olivy (hlošina úzkolistá) - která rostla v Kamenném Újezdě
Hrušeň má krásné dřevo - tuhle mísu jsem dělal k 60´ pro maminku manžela mé dcery
"výbava" pro dceru - když se vdávala - lípa je na to nenahraditelná
kočárek na panenky pro vnučku Anežku
ořech je krásné dřevo
*********************************
takhle krásnou kresbu dřeva má škumpa
tak tohle byla stará třešeň ptáčnice poražená před 15-ti lety větrem
Občas vyrábím něco na zakázku - tady jsou třeba zátky do zahradní kaménky - koryta
jedna pani ráda kouří cigarety z dřevěných špiček - švestka, jabloň, šeřík, jasan
**********************************
a tady je moje dílna - někomu se bude zdát, že je tam chaos. Ale i ten má vnitřní strukturu. Soustruh si kdysi postavil táta - soustružník a dřevomodelář.
Kdysi dávno, přišla jedna část mých předků z oblasti Rakouskouherských alpských strání - kde na bystřinách stékajících z hor stály draxlírny - neboli dílny draxlířů - soustružníků dřeva.
Voda horských bystřin uváděla do pohybu vodní kola, která roztáčela transmise ke kterým byly v dílnách připojeny soustruhy, brusky, vrtačky, pásové pily.....
Proč odešli mí předkové do Čech v Rakouskouhersku se už asi nedozvím, jsou po smrti všichni, kteří o tom něco věděli. Pamatuji se jen na vyprávění babičky z otcovy strany..... a ta odešla, když mi bylo 9 let.
Je ale pravde, že její manžel - a můj dědeček - Hynek Bican - byl soustružník dřeva - a vyučil tomu všechny své tři syny - Vincenta (Čeňka), Adolfa i Honzu (mého tátu). Čeněk a Áda se narodili před válkou (1. svět) táta po válce, když se dědeček po zranění vrátil z války domů.
Čeněk se - podle vyprávění - narodil v dílně v Římově - pod soustruhem na hoblinách - zemřel 2 dny před svými 70 narozeninami při práci u soustruhu. Když ho našli, ležel pod soustruhem na hoblinách a soustruh se točil. Zradilo ho srdce, druhý infarkt v roce 1977.
Áda - se sice také u tatínka vyučil, celý život byl ale vojákem z povolání. Na chatě ale soustruh měl a svého syna Milana ke dřevu vedl. Zradilo ho srdce po dlouhé nemoci vyvolané rakovinným bujením - v mládí se osobně setkal s yperitem.
Můj tája Jan - Honza - se narodil už v Č. Budějovicích v roce 1923. I jeho dědeček řemeslo nauči a měl výuční list. Vystudoval sice reálné gymnázium a nastoupil jako poštovní úředník - ale v 50. letech v období "z kanceláří do průmyslu" odešel sám do dílny a do konce života pracoval jako dřevomodelář - a byl velmi šťastný a spokojený.
Od mládí mně vedl ke dřevu, naučil mne, pokud byl čas, co se dalo - ale dal přednost tomu, abych vystudoval - vždy říkal , že se jedná o "halířové" řemeslo.
Odešel v roce 2001 - zradilo ho srdce po dlouhé nemoci. Dnes už nejsou dřevomodeláři potřeba. Nahradily je 3D tiskárny a NC stroje a frézy ........ :-)
Dílnu v Českých Budějovicích na konci Hroznové ulice - u "Frajťáku" (dnes Piaristické náměstí) mám i po 60 letech v živé paměti. Stály tam dva soustruhy, pásová pila, horizontální i vertikální vrtačka a soustruh poloautomat. Uprostřed dílny stála železná kamínka zaházená odřezky dřeva a hoblovačkami. I když se v nich topilo, nikdy v dílně nehořelo. Pod stropem vedla tzransmise, která kdysi pomocí jednoho venkovního elektromotoru poháněla přes ploché pásové řemeny všechny stroje. Tento stav ale já už nepamatuju. Za mého dětství už měl každý stroj svůj elektromotor - i když převod točné energie na vřetena soustruhu zůstal na plochých pásových řemenech, které krásně plácaly a rozkmitaly celé stolice strojů.
Do dílny se chodilo dlouhým dvorkem, který byl po levé straně obložen dřevem. O každém špalíku strejda věděl, ze kterého je roku a odkud pochází. Min 1x za rok se všechno dřevo muselo přeložit - aby se do něj nedal brouk - to už jsem jezdil do Prahy na VŠ - a doma mne čekala informace čeká tě Čeněk, budete překládat dřevo......
Ke "strejdovi Čeňkovi" jsem si - jako malý kluk - chodíval hrát s kousky dřeva - když jsem poporostl a dosáhl na soustruh, postavili mi k soustruhu stupínek, dostal jsem soustružnický nůž - dláto (dnes se říká struh) a dostával jsem první lekce. Jak upnout a ošropovat špalík, jak jej srovnat, jak použít rovný i půlkulatý nůž. Jak vytvořit konvexní i konkávní křivku.
Strejda Čeněk poměrně dlouho soukromničil, snad ještě počátkem 60-tých let. Pak ale musel přejít pod Ledenický nábytek. Jeho manželka - teta Řůža - pracovala s ním, většinou výrobky mořila a lakovala
********************************************************
Přečetl jsem v poslední době mnoho knih a článků o soustružení dřeva - ve všech se používají struhy a dřevo se obrábí "strouháním"
Táta se strejdou používali ale starou techniku, kdy nůž byl ke dřevu veden tečně a musel dřevo řezat. Od nože se odvíjela jedna dlouhá hoblina (tříska) která se stáčela pod nohy soustružníka. Dřevo po noži nesmělo být "chlupaté" - správně se výrobek už nebrousil smirkem, maximálně leštil hrstí hoblin.
Pokud se točila mísa, nebo váza, upnutá jen ve vřetenu v jednom bodě, nikdy jí neměli na šroubu nebo v univerzálce - na spodku mísy vytočili zápich a do vřetena narazili obrobený špalík - ten opracovali tak, že zápich ve dně mísy se na něj přesně namáčkl............. tohle kouzelnictví nezvládám. Ono to chce velmi ostré nože a přesné vedení, nesmí se na nůž tlačit. To hned letí mísa oknem ven........
********************************************************
Pamatuji, jak jsem si hrál - obráběl určený špalíček a strejda Čeněk na mne pokřikoval od vedlejšího soustruhu - polož nůž, škrábeš, nesoustružíš - škrábou srabaři,,,, !!!
pokračování příště